PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pravda, v recenzi na minulé album „Mastercutor“ jsem si neodpustil pichlavou (a nepochybně také oprávněnou) poznámku směrem ke smyslu naslouchání novým albům Organizace Uda Dirkschneidera, zvané prostě U.D.O. Ta ovšem byla způsobena především momentálním znechucením z alba samotného, jež v rozporu s pověstí předcházející kapele a jejím dvěma ex-acceptovským vůdčím postavám (Dirkschneider a Kaufmann, dodávám samozřejmě jen pro ty, co by třeba nevěděli) bylo již opakovaně postaveno na silně nudném materiálu s výstavní jednou až dvěma skladbami na úvod v kontrastu k tomu. Zejména proto jsem nad albem ohrnul nos a i proto se ovšem dnes potkáváme znovu.
Ono je to totiž pořád lákavé, poslechnout si něco nového z dílny již zmíněných a téměř legendárních autorů, třebaže předtucha poslední dobou mluví jednoznačně. Nestrkej tam prsty, spálíš si je. Odkojení těžkým kovem je ale odkojení těžkým kovem, a tak jsem znovu skončil u výsledku U.D.O.vy práce, protentokráte honosně pojmenovaném „Dominator“ (Dominik Hašek by měl asi radost, jen co je pravda, a s ním možná i celé Pardubice). A co myslíte, jak jsem dopadl? No jo, mají to tam. Respektive nemají, budeme-li řešit úhel dotazu, nicméně tentokráte v poněkud únosnější a příjemnější míře než posledně. Ostatně proto se také s těmihle řádky mažu, aby strýček Udo náhodou nemohl mít pocit, že když se nedaří, kálím mu na hlavu, a když je naopak zase na chvilku pevněji v sedle, nezmíním se o tom ani slovíčkem.
A abych tedy nezdržoval víc než je zdrávo, půjdu rovnou na věc. Náš, za tři roky šedesátník, Udo jakoby si tentokráte před nástupem do studia ještě na moment odskočil se svojí starou, zaprášenou uniformou vrchního důstojníka ACCEPT do čistírny, a když si ji tamodtud s nostalgickou pýchou odnášel blýskavou a vyleštěnou, viditelně ho to poznamenalo. Dominátorovy věci pozornosti hodné proto nyní nekončí u prvních dvou skladeb (výborný strašák „The Bogeyman“ a titulní věc), ale naopak se proplétají celým albem, jemuž proto neschází ještě nedávno tolik postrádaná schopnost upoutat pozornost. V duchu solingenské preciznosti proto nepřehlédnutelně vypnou hruď skočná „Infected“ s pevně ukovaným refrénem, nostalgická „Heavy Metal Heaven“, swingem nakažená „Devil´s Rendezvous“, typicky pochodová „Pleasure In The Darkroom“ a s nimi i jemná balada „Stillness Of Time“. Jinými slovy až poměrně silná porce udovštiny, pod dojmem z níž budete ochotni (samozřejmě v příslušných dimenzích a náhledech hodnocení) zapomenout na vzrušení kompletně prostý zbytek alba.
Jen pro pocit férovosti a zodpovědnosti jsem pak výslednou známku pro „Dominator“ získal čistě matematicky, ohodnocením jednotlivých skladeb pěkně samostatně a zprůměrňováním výsledku. A když jsem si mimochodem do tohoto jednoduchého vzorečku jen tak pro zajímavost dosadil i „Mastercutor“, musel jsem se (byť bez nastoupené jednotky) pochválit, neboť výsledné číslo se velmi blížilo mému původnímu hodnocení, vyčíslenému čistě na základě tehdejšího prožitku. Tak, tak, strýčku Udo, mám tě prostě spočítaného!
Poslechnout si, či neposlechnout? To je, oč tu běží.
6,5 / 10
Udo Dirkschneider
- zpěv
Stefan Kaufmann
- kytara
Igor Gianola
- kytara
Fitty Wienhold
- baskytara
Francesco Jovino
- bicí
1. The Bogeyman
2. Dominator
3. Black And White
4. Infected
5. Heavy Metal Heaven
6. Doom Ride
7. Stillness Of Time
8. Devil's Rendezvous
9. Pleasure In The Darkroom (bonus)
10. Speed Demon
11. Whispers In The Dark
We Are One (2020)
Steelfactory (2018)
Navy Metal Night (Live 2 CD/DVD) (2015)
Decadent (2015)
Steelhammer (2013)
Celebrator (2012)
Rev-Raptor (2011)
Dominator (2009)
Mastercutor Alive (Live 2 CD) (2008)
Mastercutor (2007)
Metallized - 20 Years Of Metal (Best Of) (2007)
Mission No. X (2005)
Thunderball (2004)
Nailed To Metal - The Missing Tracks (2003)
Man And Machine (2002)
Live From Russia (2001)
Best Of (1999)
Holy (1999)
No Limits (1998)
Solid (1997)
Timebomb (1991)
Faceless World (1990)
Mean Machine (1989)
Animal House (1987)
Vydáno: 2009
Vydavatel: AFM Records
Stopáž: 49:08
Produkce: Stefan Kaufmann
Studio: Roxx Studio
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.